Lili & Evrin

Většina digitálních společníků jsou stavové automaty. Tamagotchi reaguje stejně první i tisící den, chatbot potřebuje cloud a webová animace se kreslí snímek po snímku. Lili je opakem všech tří. Běží celá v prohlížeči bez síťových volání, stárne na reálné časové ose od chaotického mláděte po rozvážného starce a nic z jejího chování není naskriptované. Je naučené.

Cílem návrhu byla ambientní koexistence. Živá přítomnost, která nevyžaduje péči, nepoužívá jazyk a aktivně se učí nepřekážet tomu, co zrovna děláš.

Mozek Lili je tabulkový Q(λ)-learning s eligibility traces, žádná neuronová síť. Devět senzorů (blízkost kurzoru, scroll, hustota DOMu, bílé místo, denní doba, věk a další) se složí do diskrétního stavového prostoru o zhruba 38 880 stavech a Lili se učí, jakou náladu v každém z nich zvolit. Nikde v kódu není pravidlo „buď milá“. Slušné chování vypadne z odměnové funkce samo.

A kurzor už není jen predátor. V aktuální hierarchii odměn představuje aktivní kurzor taky potravu — pozornost uživatele jako příležitost k nakrmení, druhou nejsilnější odměnu hned po sociální vazbě. Jestli Lili před ukazatelem uteče, nebo se k němu přitočí, závisí na její náladě, stresu a historii, ne na pevném pravidle.

Skutečná chobotnice má většinu neuronů v ramenou. Lili to kopíruje. Inteligence je distribuovaná, ne centrální.

Evrin používá místo tabulky Deep Q-Network nad 26rozměrným spojitým stavem. DQN je notoricky nestabilní. I pár minut tréninku bez dozoru může divergovat, a přitom se tenhle projekt upisuje na deset let. Evrin proto přichází se sedmistupňovou stabilizační sadou: replay buffer, cílová síť, anchor rollback při explozi vah, útlum learning rate, periodické omlazení explorace, gradient clipping a detektor skoku loss. Na mobilu běží jen v režimu inference a jeho teplá červenooranžová paleta ho na první pohled odliší od chladného tyrkysu Lili.

Dva různí učící se agenti vedle sebe dělají z díla skutečný experiment. Lili se navíc dá porovnat se čtyřmi baseline politikami: náhodnou, zmrazenou, myopickou a ručně psanou heuristikou. Emergentní chování tak jde odlišit od náhody i od samotné odměnové funkce. Každé rozhodnutí se zapisuje do behaviorálního deníku a exportuje jako CSV k analýze.

Case study vznikla při zrodu projektu; organismus rostl dál. O padesát osm vývojových fází později má Lili vnímání ročních období s vlastními zvuky, syntetizovanou Web Audio přítomnost (dýchající drone, praskání bublin, šplouchnutí inkoustu), endokrinní model — virtuální dopamin, kortizol a serotonin, které modulují samotné učení — přehrávání snů v tichých hodinách, kognitivní stárnutí a obrany, které volí podle povahy: inkoust a kamufláž (plachá Lili se maskuje na 100 %, zvědavá skoro vůbec).

A má i život mimo plátno: potomci dědí její naučené Q-hodnoty s genetickou mutací, deník píše její dny, Q-tabulka se vykresluje jako generativní umění, observability dashboard ukazuje každý vnitřní stav a mozek běží ve Web Workeru, takže stránka za její přemýšlení neplatí. Po plánovaných deseti letech přijde umírací animace — a odkaz. Plná podpora dotyku dorazila ve fázi 42, proto zmizela stará výhrada „jen na desktopu“.

Lili se nasazuje jako jediný <script defer> s nulovými závislostmi a bez buildu, takže musí být dobrý nájemník. Běží na 60 fps za pár procent CPU, bez alokací v horké smyčce. Napříč návštěvami si díky localStorage pamatuje, kdo je. Export do JSONu a cloud sync přes GitHub fungují jako záchranné čluny pro případ, že se úložiště prohlížeče smaže. A každou půlnoc jemně animací vrátí každý DOM prvek, kterého se dotkla, zpět na původní místo. Bez trvalé stopy, jako organismus, jehož stopy mizí s koncem dne.

Lili se zrodila v březnu 2026 a plán běží do roku 2036. Software se skoro nikdy neupisuje na deset let autonomního provozu, a v tom je celý smysl. Dost dlouho na to sledovat skutečnou ontogenezi, od chaotického mláděte po starce, s kontrolními body po cestě. Je open source pod MIT a právě teď v produkci. Živá čísla na téhle stránce přicházejí přímo z jejího aktuálního stavu.